Sorry...

9. července 2011 v 22:14 | Shadow
Lidi,fakt soráč,ale o prázkách(jak už jste asi zjistili)nebudu mít na blog čas,páč pořád někam jezdíme..
Jen vám přeju spoustu sluníčka,polehávání na pláži a všechno ostatní.
A páč jsou všecky moje FB holky(čemuž se sám divim...Ale klučičích blogařů moc není...A chlapskejch blogařů se zájmem o anime a mangu je snad ještě míň....),což mi ale samozřejmě vůbec nevadí(naopak!),tak přeju i nějakž ty kluky A letní dobrodružství...
 

Hlas z vlaku

24. června 2011 v 9:59 | Shadow |  Jednorázové
To ráno mi připadalo jako každé jiné.Kolem mě se prodíraly spousty a spousty spěchajících lidí.Většina z nich měla namířeno do práce nebo do školy.Občas jsem v davu zahlédl stříbrné vlasy některého ze starších občanů a zaslechl lomozící kolečka vozíčků s věcmi,jež tahali za sebou.To,ale byla jen náhoda.Každou chvíli přijel na náštupiště přecpaný vlak,ze kterého se,kromě dusného vzduchu, vyhrnuly i mraky lidí a další se do něj opět nahrnuly.Klopýtal jsem dlážděným nástupištěm a kolem mě bylo ticho.Slyšel jsem pouze svůj zrychlený dech a tep srdce,které ze sebe vydávalo vše. Je opravdu zajímavé,jak člověku malý okamžik může zcela změnit život.Kdyby jsem se jen o vteřinku zdržel a nedoběhl všas tento vlak,nejenom,že by jsem nestihl sraz na třídní akci.Mohl jsem zachránit život i ostatním.Ale jakmile jsem vkročil dovnitř a průhledné dveře se za mnou zavřely,osud již nešlo zvrátit.
Přišel jsem přesně načas.Profesorka již nervozně poklepávala hnědou koženou podrážkou na špinavou asfaltovou silnici.Moji přátelé se mezi sebou vesele bavili.Při mém příchodu se ke mně obrátil hlouček chlapců a několik z nich na mne vesele zamávalo.Po tom co jsem si vyslechl nemilé kázání o pozdních příchodech jsme se konečně mohli vydat na cestu.I přes to,že jsme již nebyli malé děti,ale bylo nás čtrnáct,některým dokonce patnáct,museli jsme si nasadit reflexní vesty.Kdo by odmítnl,vyslechl by si další pětiminutové kázání o bezpečnosti na silnicích.Když si to zpětně uvědomuji,toho dne jsem si všímal i maličkostí.Vysoký hlas ptáků na větvích,rytmicky vrzající houpačka s pětiletým chlapečkem nebo listí šumící na stromech.Všechny zvuky jsem si vrýval do paměti,jako by to mělo být naposledy,co je slyším.David vedle mě se něčemu neustále smál.Celé tělo mě bolelo a tak mi dalo námahu otočit hlavou a podívat se s kým se baví.Vedle něj kráčela spolužačka a vykládala mu nějaké vtipné věci.Oba dva každou chvíli propukly v neskutečný smích.Začalo mě to rozčilovat.Jsme snad na výletě a ne na nějaké procházce.Měl by se chovat slušně a ne se smát jak praštěný.Od rána jsem byl neobvykle podrážděný.Zařval jsem na sestru,která si stoupla před zrcadlo,u kterého jsem si čistil zuby,ať se nezabývá tím co má na hlavě,že svým vzhledem stejně nikoho neoslní.V tu chvíli se na mně celá rodina otočila s vyčítavým pohledem.A přitom jsme všichni dobře věděli,že jejímu novému objevu Lukášovi záleži na vzhledu,protože chodí s herečkami.
,,Co je vole,dneska nějak nemíchnutej,co?"šťouchnul do mě Shouta.Nejdříve jsem měl sto chutí vrazit mu facku,pak jsem se ale uklidnil a s velkým sebezapřením jsem odpověděl:,,V poho."Všichni netrpělivě postávali a čekali,až se všechny třídy shromáždí.My jako obvykle dorazili první a tak nás po chvíli postávání bolely nohy.Všude se povalovaly odpadky.Včera probíhal důležitý hokejový zápas a tak se člověk nemohl divit,že všude na lavičkách spí lidé a odpadky se povalují prostě všude.Parta holek z vyšší třídy chvílemi ukazovala buď (se smíchem) na největší zanedbance,nebo s (toužebným pohledem a výkřiky) na nejkrásnější chlapce,kteří na lavičkách (a někteří i na zemi) usnuli.Vlak odjížděl každých dvacet minut a my měli co dělat,abychom ho stihli.Nastoupili jsme do spoje 9202.V tu chvíli spustila jedna z mých spolužaček hysterický křik.Profesorka se jí marně snažila uklidnit.Dívka odmítla vlakem jet a po telefonátu rodičům a vydala domů sama.Až ve vlaku jsem se dozvěděl,co bylo příčinnou jejího křiku.Součet čísel spoje dával dohromady třinácku.Děvče asi bylo až moc pověrčivé.Usadili jsme se na nepohodlné kožené sedačky a věci si dali nahoru do k tomu určených přihrádek.Každý začal dělat něco jiného.Vyšší třídy si mezi sebou hlasitě povídali,my mladší hráli karty nebo koukali z okna.Děvčata si špitali o nových objevech z vyšších ročníků.Měli jsme namířeno daleko za město a tak několik z nás uslo.Já jsem jen na chvíli zavřel oči a když jsem se probudil,zjistil jse,že se čas posunul o celou hodinu dopředu.Všude byla tma,na nebi dnes v noci nezářila ani jediná hvězda.Profesorky si sedli do vedlejšího vagonu a tento přenechali pouze řádícím žákům.Shouta vedle mně a Naraki proti mně spali tvrdým spánkem.Bolela mě hlava a tak jsem se rozhodl vydat se na záchod,abych se napil něčeho studeného.
Nechtělo se mi vracet zpátky a tak jsem zůstal sedět na chodbě před bzučícími automatickými dveřmi.Vyklonil jsem se z okénka a sledoval potemnělou krajinu.Popravdě,nebylo vidět skoro nic.Sem tam svítili varovné značky označující soupání,klesání,prudkou zatáčku nebo vzdálenost do další stanice.Pak jsem zpozoroval nějakou další osvětlenou značku,kterou jsem však nestihl přečíst a rozhodl jsem se vrátit k ostatním.Polovina lidí spala.Náhle ve vagonu potemněla světla a my se ocitly v naprosté tmě.Nechápavě jsem se rozhlížel kolem sebe.,,To je v pohodě.Jezdim tu docela často.Jako po týhle dráze.A tohle se děje furt.Jedeš za světel,jedeš za světel a pak pic - a seš bez světel,"usmála se nějaká dívka.Do obličeje jsem jí neviděl.Nebyl jsem si jistý,zda je od nás ze třídy.Však jsme se znali jen chvíli.Přistoupil jsem na školu nově.Pokýval jsem hlavou.V tu chvíli mi došlo,že to kvůli tmě nemohla vidět a tak sem dodal:,,Jasně."Pak jsme se spolu dál nebavili.
Ozvalo se houkání.A pak celý vagon ozářilo světlo.Myslím,že podobně může vypadat nanebevzetí,protože světlo zesílilo.Oslepilo mě.A pak se vlak zastavil.Během okamžiku.My ostatní však pokračovali v jízdě.Narazili jsme.
Probudil jsem se a před očima měl tmu.Hlava a vlastně celé tělo mě neskutečně bolelo.Pokoušel jsem se postavit,ale nešlo to.Až po chvíli jsem se dokázal zvednout.Nebyl jsem jediný,kdo se začal ze srážky probírat.Ale pak jsem ucítil kouř.A došlo mi,že ve vlaku je až moc teplo.Tepleji,než normálně.Bylo to jako u táboráku.A pak jsem zakřičel:,,Musíme ven.Vemte ty,kdo sou živý,Rychle,toho kdo je nejblíž.Musíme pryč!"začal jsem zoufale hledat únikovou cestu.Otupělí spolužáci ze srážky se pomalu zvedali a hledali přeživší.I já jsem se snažil najít někoho,kdo je živý.Za krk mi skáplo něco teplého.Šáhl jsem si na temeno a pak moje ruka pokračovala výš.Na hlavě jsem měl něco mokrého a dotek na to místo bolel.Nejspíš jsem si rozsekl hlavu.Našel jsem spolužáka,který měl nejspíš zlomenou nohu.Pomohl jsem mu postavit se a snažili jsme se dostat z vagonu.S dalšímu spolužáky jsme našli dveře vedoucí z vagonu.Oheň se již dostal do "našeho" vagonu.Bylo tam nesnesitelné vedro.Už jsme byli skoro venku,když se ze zadní části ozval naléhavý dívčí hlas:,,Skippe!".Vyvlekl jsem toho,koho jsem držel a podpíral ven,položil ho na zem a vběhl zpátky do vlaku.Všude byl nesnesitelný žár.Snažil jsem se dostat do zadní části vagonu a hledal tu dívku.Všechny živé jsme již odvedli ven a tak jsem jim jednoduše sahal na krk a snažil se najít tep.Pak jsem o někoho zakopl.Ozvalo se přidušené vyjeknutí.Našel jsem ji.Podepřel jsem ji a šli jsme ven.Oheň nám šel těsně v patách.Konečně jsme se dostali ven.Všechno bylo v plamenech,potom,co se ten náš srazil s vlakem převážející topná paliva.Ohnivá clona uzavřela vchod a tak jsme se již nemohli vrátit.
Za chvíli se ozvalo mnohohlasné houkání sanitek a hasičů.Za chvíli přijelů sedm vozů záchranné služby a tři vozy hasičů.Všichni se pohotově chopili své práce.Muži v nehořlavých oděvech se snažili zkrotit divoké zářící plameny,zatímco zdravotníci se snažili dát zraněné dohromady a co nejrychleji je odvézt do nemocnice.Všude byl hluk a shon,zatímco vše kolem mě utichlo.Konečně jsem se vzpamatoval a pohlédl na dívku vedle mě.V černé,trochu ohořelé mikině se tam choulil jeden chlapec z nižšího ročníku.
Celé dny uvažuji o tom,jak by se změnil můj život,kdybych tenkrát nestihl to metro.Nestihli by jsme vlak.A nezemřelo by tolik lidí.Nezničil bych život tolika rodinám.Nebyl bych tam,kde teď jsem.Na rozvrzané postely,za zamřížovanými okny psychiatrické léčebny.I přes to,že jsem jeden život zachránil,další jsem uhasil.Zmařil jsem život dívky,která mně volala.Dodnes nevím,kdo to byl.Tolik lidí zemřelo,že je těžké to zjistit.Každou noc se ve snu ocitám v zakouřeném hořícím vlaku a z dálky mě volá jménem.Nevidím jí do tváře..Podává mi svojí křídově bílou ruku a když už jsem od ní jen centimetr,pohltí ji plameny…


Shinigami no Ballad 0 - Prolog

23. června 2011 v 12:33 | Shadow |  Probíhající
Rozhodl jsem se překládat mangu,tak očekávejte,že bude vycházet pravidelně.Přesněji řečeno každý čtvrtek.
Kdyby jste měli nějaký problém např.: se zobrazením,písmem nebo podobně,tak napište.




































 


Saya & Diva I.

22. června 2011 v 20:57 | Shadow |  Blood + - obrázky
Přidávám několik obrázků jednoho z mých oblíbených anime.Po výletě sem ještě trochu znavenej,spousta vejšlapů atd.
Tak asi to pro dnešek enduju.



Fate/Stay Night - Knights of Cydonia

22. června 2011 v 11:47 | Shadow |  Fate/stay night- videa








Tal vrátili jsme se někdy okolo sedmý ráno a máma už n adává,že tu zase sedim.Já bych to asi ale nevydržel.To bude asi závislost.. xD
Toto je jedno z mejch oblíbenejch videí.Mám rád anime Fate/Stay Night,i když jsem ho nikdy celý neviděl.Nikdy na něj nemam čas.Tak snad ho někdy dokoukam.

Máme Wi-Fi!

16. června 2011 v 19:06 | Shadow |  Oznámení
Takže,víceméně máme tady v tom,co si říká "hotel" Wifinu.Takže asi budu vyřizovat některé administrativní věci,ale jinak na blog nejspíš články nepřídám,protože se vrátíme vždy okolo šestý a v osm je večeře a pak asi někam pudem.
Takže navštvěvovat budu,ale jenom dnes a zítra,protože pozejtří jedeme do nějaký zapadlý vesničky,kde budeme dočasně ubytovaný a tak tam asi Wi-fi nebude...


Školní výlet

14. června 2011 v 16:03 | Shadow |  Oznámení
Moc se omlouvám,hlavně svým FB.
Od zítřka až do středy příštího týdne odjíždíme se školou na školní výlet někam do Německa.Tuším někam poblíž Düsseldorfu.Když si s sebou vezmu foťák,přidám sem nějaké fotky,ale nejsem si úplně jistý,jestli se mi bude chtít tahat.
Zároveň se omlouvám svým FBéčkům,že po tuto dobu nebudu navštěvovat.
Bye,bye

Vesmír

13. června 2011 v 19:16 | Shadow
Když se řekne vesmír,každému z nás se asi vybaví nekončící plocha plná spousty světelných objektů létajícících ohromnou rychlostí.A pokud někdo řekne,,To je vesmírný,"znamená to,že je něco nekonečné.Pro mnho z nás je,ale nepředstavitelné,že je něco,co by nemělo konec.Však když si představíme přímku,je pro nás skoro nemožné pochopit,že nekončí.Přemýšlím,jestli je to třeba nějaká blokace v mozku,která nám znemožňuje si ono nekonečno představit.
Ve vesmíru nepůsobí žádná gravitace.Proto si tam člověk může létat a vznášet se,jak se mu zachce.Myslím,že se to dá přirovnat plavání v bazénu.A když se rozhlédnete kolem sebe a vidíte tu spoustu hvězd,musíte si připadat jako v nebi(kde vlastně jste).
I přesto,že ve vesmíru jste vlastně blíže Slunci a mělo by vám teoreticky vztao být teplo,nejspíš by jste bez skafandru zmrzli.
Ale to tu píšu litanie o tom,jak vesmír vypadá a o tom jsem vám opravdu napsat nechtěl.
Kolikrát ležím v noci na zádech,zvláště v létě,na trávě a koukám se na nebe.Všude je spousta hvězd různých odstínů.V tu chvíli mi vesmír připadá tak blízko.Jako kdyby stačilo natáhnour ruku a dotknout se té spousty hvězd.Kolikrát v té chvíli přemýšlím,jestli tam někde leží někdo jiný,kouká na nebe a má stejný pocit.I když si někdo myslí,že na jiných planetách není život,tak pokud je vesmír nekonečný,přece někde musí být někdo živý.Někde tam možná žije nějaká vyspělá civilizace.Možná vyspělejší než my.Ale je od nás tak vzdálená,že o ní ani nevíme.Jednou se nám třeba otevřou brány vesmíru a my se budeme moci podívat hodně,hodně daleko.
Jednou se setkáme s vyspělou civilizací a předáme si své nápady a názory.Na to si však budeme muset počkat ještě nejspíš dost dlouh..Naše generace už se toho nejspíš nedočká,ale můžeme alespoň věřit.Věřit,že vesmír má konec a že nám jednou doopravdy může ležet na dlani.


FB pravidla/podmínky

13. června 2011 v 12:44 | Shadow |  Pravidla spřátelení


(Přijde mi trochu jako diskriminace,když na netu seženete hlavně holčičí anime...Zato klučičích orázků jsem moc nesehnal..)

Nějaká pravidla po tom,co se staneme FB (friendly blog → Neplést s FaceBook)

1.Nepiště vulgární komentáře

2.I když jsme FB,neznamená to,že sem budete psát hlásni pro mě,kamkoli se vám zlíbí.Bude vytvořena speciální rubrika pro tyto účely.

3.Nedělám diplomky,po vás je nebudu vyžadovat

4.Pokud budete mít blog pozastavený,nebo ho rušíte,žádám vás,aby jste mi dali vědět.To samé platí pro mě.

5.Nebudu vám sem psát,že vyžaduji,aby jste můj blog navštěvovali alespoň jednou denně,nebo něco podobného.Budu rád,když sem zavítáte alespoň dvakrát do týdne,ale NENÍ TO PODMÍNKA.



Žádost o FB

1.Váš nick

2.Váš blog

3.Krátké představení vašeho blogu

1.Napiště vulgární komentáře

Banzai!

12. června 2011 v 21:36 | Shadow |  Oznámení
Myslím,že můžeme slavit..Konečně jsem dokončil úpravu blogu.Teď už chybí jen dess a je to kompletní!!!